Zajímavosti výstavy

Koněpruský útes

Rekonstrukce části koněpruského útesu s několika sty vědecky přesnými modely bezobratlých živočichů je z výstavního hlediska unikátním projektem. Díky němu může být návštěvník výstavy vtažen do tohoto jedinečného biotopu, který již přes 150 let k nám přicházejí studovat paleontologové z celého světa.

Spodnodevonský korálovo-řasový útes, jehož zbytek se zachoval na Berounsku u Koněprus, dokumentuje vysokou rozmanitost devonské tropické mořské fauny, která zde žila před 410 miliony lety. O její bohatosti věděli již sběratelé a paleontologové v první polovině 19. století. Obrovské množství fauny nashromáždil z koněpruských vápenců i jeden z nejvýznamnějších světových paleontologů Francouz Joachim Barrande. Tento materiál je dnes uložen v Národním muzeu. I když je dnes jádro útesu nepřístupné, na jeho periferii se v bělošedých vápencích rovněž nachází velké množství fauny. Některé z jejích nejběžnějších zástupců může objevit každý, kdo projde naučnou stezku vedoucí starým lomem na jižní straně Zlatého koně, v jehož nitru se nacházejí největší jeskynní systém v Českém krasu.

Útes patří k nejstarším a z hlediska rozmanitosti fauny k nejbohatším na světě. Jeho vnitřní stavba i skladba však byla jiná než u dnešních korálových útesů. Jeho hlavní součást netvořily vápenité kostry stromatopor ani bochníkovité, pohárovité či větevnaté kolonie korálnatců. Velmi významnými útesotvornými organizmy byly bakterie a jednobuněčné řasy, které svými životními pochody srážely uhličitan vápenatý ve formě různých povlaků a krust a celou stavbu tak vydatně zpevňovaly. Na vzniku stavby se dále významně podílely mechovky a specializované lilijice s mohutnými „kořenovými“ systémy a stonky schopnými odolávat vlnobití. Kosterní elementy odumřelých lilijic zaplňovaly každou prohlubeň a tvoří hlavní součást koněpruských vápenců.

Útes v neobyčejně hojné míře i rozmanitosti dále oživovali ramenonožci a plži, zastoupení byli také mlži, trilobiti a korýši. Z rybovitých obratlovců se při útesu zdržovali pouze trnoploutví. Dravý nekton představovali místo ryb především hlavonožci s vnější schránkou. Ekologické nároky na vznik korálových útesů byly v geologické minulosti podobné, jako jsou dnes – čistá, prosvětlená a vlněním neustále prokysličovaná voda se stálým obsahem solí a málo kolísající teplotou.